Z Vrbice [Smršť čili větrný sloup] – 29. května 1896

Velmi vzácný, avšak ne méně nebezpečný strašný tento zjev přírodní pozorován
byl v našem okolí v pátek 29.května, okolo půl 1 hodiny s poledne. Vznikl
dle všeho na severní straně Šunychlu a potrvav asi 10 minut, protáhl
Šunichlem a Skřečoněm a na půdě Záblaťské se rozplynul. Divákům vrbickým
jevil se co tmavý pruh na dolejším bělomlhavém nebi. Zdálo se, jako by kraj
hořejšího těžkého mraku stejnobarevným pásem k zemi přivázán byl.
Stejnobarevnosť sloupu s mračnem, s něhož sloup k zemi splýval, byla jaksi
podmíněna hustou mlhou, která vírem z mračna až dolů k zemi stržena byla.
Hořejší, mnohem širší konec byl k jihu nachýlen asi v 50° k čáře obzoru a
nebylo na něm, vyjma pravidelného postupu vyznačeným směrem, žádné změny
tvaru neb polohy znamenati, kdežto dolejší úzký konec sem tam hadovitě
zmítán a kroužen byl. Od země vyzdvihl se několikrát až do čtvrtiny výšky
sloupu kotouč pozůstavající patrně z utrhaných haluzí, listí a jiných
rostliných částek a z prachu, načež buďto dolů vržen byl nebo na vše strany
ve výši se rozprášil. Jakou strašnou silou rozbouřený živel vzdušní
vyvinouti může, dokazují následující jeho ničivé účinky na povrch zemský,
které dle došlých zpráv věrohodných lidí, kteří z blízka řádení sloupu
pozorovali, zde snáším. Kde dolejší konec sloupu v bezprostřední blízkosti
se objevil, rval vše, co skálopevně nestálo, ze země: obilí, trávu i hlínu,
stromy, byť i nejsilnější byly, některým všecky haluze pozutrhoval a vše to
do veliké výšky i dálky vymrštil, tak že mnohých unešených předmětů ještě
podnes najíti lze nebylo. Tak nebyla ještě nalezena jedna tlustokmená lípa,
veliké necky, na kterýchž jistá žena prádlo k vyvěšování uložené měla, i s
prádlem zmizely, studně pokrytá stříškou byla úplně rozmetena, taktéž i
kolna staviteli Bergerovi náležijící úplně odnesena. Kus železa asi 50 kg
vážící byl také odnešen. Dodám-li, že v dolním konci sloupu od bližších
pozorovatelů plameny elektrické viděny byly a že v sloupu na vše strany
ohlušující údery vichru vycházely, posouditi možno, jakou hrůzu lidé ve
Skrečoni, kde sloup nejprudčeji řádil, přestáli. Na štěstí nebyl nikdo
sloupem uchvácen, aniž domy těžce poškozeny byly, jelikož patrně řízením
božím sloup nikde lidským obydlím příliš se nepřiblížil. Asi 2 minuty před
rozplynutím sloup pozvolna ze spodku do mračna se stahoval, až ho jen malý
kousek z mačna viděti bylo. Náhle však šlehl v podobě mnohem užšího pruhu
dolů, neobyčejně hbitě sem tam hadovitě se zmítaje. ještě jeden kotouč
vymrštil se do výše a sloup se rychle v bělavou mlhu rozplynul a stím také
vzácné a velikolepé divadlo přírody skončeno. Dovoluji si ještě jednu
poznámku připojiti: Když těžké stromy a jiné předměty veliké váhy jako pírka
smrští sebrány býti mohou, jak asi člověku uchvácenému tímto strašlivým
drakem, jemuž sloup skutečně podoben byl by se vedlo? Myšlenka ta vzbuzuje
ve mě domnění, že četné ty děsící povídky a pověsti o lidech drakem pekelným
nebo černokněžníkem v mračnech se zdvíhajícím uchvácených přece podstatně
pravdivými být mohou.