Smršť v Kojetíně 1.3.1900

Řádění smršti u Kojetína. Ve čtvrtek dne 1. t. m. o 1. hodině polední řádila smršť hrozným způsobem mezi Kojetínem a Lobodicemi. Vichr přihnal se od severozápadu a nesl před sebou celé sloupy drobného, ale ostrého sněhu. Zdálo se, jakoby zasypati měl celou tu roztomilou Hanou. Ale síly orkánu dostoupily vrcholu u vtoku Romže do Moravy. Hukot větru byl tak silný, že nebylo možno vlastního slova postřehnouti. Voda v Moravě a Romži stříkala, bila do břehů, sníh vnikal nosu, očí, uší. Nebylo pomoci od hrozného bouření živlu. Pojednou žene se jakási špinavě žlutá záclona, vítr změní směr, začne to vířiti, točiti se, hučeti až strach. Prach ze zmrzlé půdy, smíchaný se sněhem, točil se tu v mohutné smršti a porážel vše napořád. Nebylo možno udržeti se na nohách. V příkopu, přimknuta k zemi, očekávala jakási babička poslední své chvilky. Mohutného pně se drže vzdoroval pisatel těchto řádků. Nebylo možno dýchat, prohlédnout zvednout hlavu. Hukot takovou měrou se rozmohl, že byla obava o ušní orgány. Tak to trvalo snad minutu. Po té přenesla se smršť poněkud dále, nad rozvodněnou Moravu a tu teprve zjevila se v celé síle. Voda jakoby mocným šroubem rozháněna, stříkala na vše strany do velké výše a hnána byla na břeh takovou silou, že vystoupila téměř o celý metr nad hladinu. Konečně i tam dohrála smršť svou úlohu a rozptýlila se. A netrvalo dlouho, smálo se slunce, byť zubaté, znova na ten boží svět.



Smršť. Prvního března po 1 hod. odpolední přihnal se od severozápadu větrný vír mezi Kojetín a Lobodice a s ohromou silou porážel co mu v Cestu přišlo. Voda z Moravy a Romže, jako šroubem do výše tažena, stříkala vysoko na vše strany. na rozlité Moravě stály větrnou smrští vztyčené sloupy vody. Za několik minut, když smršť se přehnala slunce vysvitlo.